Děkujeme, bylo to s Vámi boží! 

Many thanks for being a part of our day!

Vzpomínky na náš svatební den

Aktuality (Updates)

Milé dámy, taneční parket je na dlažebních kostkách, abyste s námi mohly protančit střevíce, obujte si ty nejpohodlnější. Budete za ně vděčné i při svatebním obřadu, který je na travnatém poloostrově.

Dear ladies, dancing floor is made of cobblestones. Please take comfortable shoes as you need them on ceremony too that is on grassy headland.

Náš příběh pěkně od začátku

Jára se zeptal Kamas, jestli by mu nedala telefonní číslo na tu spolužačku, s kterou chodí do třídy. Kamas ale nevěděla, jestli se Járovi líbí Netka nebo Bára. "Prý ta blonďatá s delšími vlasy" upřesnil Jára.

Bára váhala, jestli jít s Járou ven, ale když Kamas zmínila, že je fajn, a Netka nadšeně podotkla, jak pěkný boty nosí, bylo rozhodnuto. Ano, tak jednoduché to bylo, bylo jim teprve sedmnáct.

První rande bylo na jaře 2005, povídali si o hudbě, cestovaní a lyžovaní. Bylo to prima. A tak přišlo další a další setkání. 

Bára se pak přestěhovala na vysokoškolské koleje do Liberce, Jára po maturitě pracoval v místní firmě. Setkávali se o víkendech, kdy vyráželi do společnosti spolu nebo vesele každý zvlášť, když ten druhý zrovna tancovat nešel. 

Po Bářiných promocích odjeli pracovat na Maltu, kde si vyzkoušeli, jaké by to bylo bydlet spolu jako manželé. A šlo jim to skvěle! Když pak přesídlili do Anglie, po devíti letech Jára požádal Báru o ruku. Překvapená Bára se rozplakala. 

Vrátili se do Čech a chtěli uspořádat svatební oslavu, ale v únoru 2016 se jim narodil krásný Toník. Proto svatba až nyní. 

A tak začínají další kapitolu...